DOVOLTE MI, ABYCH SE VÁM TROŠKU PŘEDSTAVILA A PŘIBLÍŽILA, CO MĚ VEDLO OTEVŘÍT PSÍ SALÓN.
  ASI JAKO KAŽDÉ DÍTĚ JSEM MĚLA BLÍZKO SNAD KE KAŽDÉMU ZVÍŘETI. TATO ZÁLIBA U MĚ PŘETRVALA DO STUDENTSKÝCH LET, KDY JSEM CHTĚLA STUDOVAT VETERINU. BOHUŽEL TO NEVYŠLO.
VE TŘINÁCTI LETECH JSEM OD RODIČŮ DOSTALA BOLOŇSKÉHO PSÍČKA FILÍPKA, ALE CO MŮŽETE ČEKAT OD DOSPÍVAJÍCÍ SLEČNY, KTERÁ NAVÍC BYLA VYTÍŽENÁ SPORTEM. JEDNODUŠE ŘEČENO, MÁ PÉČE O DAROVANÉHO PEJSKA NEBYLA TAKOVÁ JAKÁ BY MĚLA BÝT, TAKŽE STAROST PADLA NA RODIČE.
  UPLYNULY ROKY A JSME TÉMĚŘ V SOUČASNOSTI. V ZÁŘÍ ROKU 2009 JSME SI KOUPILI YORKŠÍŘÍ SLEČNU ŽOFINKU A DÁ SE ŘÍCT, ŽE SE NÁM TROŠIČKU OBRÁTIL ŽIVOTNÍ REŽIM, SAMOZŘEJMĚ K LEPŠÍMU. ASI DVAKRÁT JSME BYLI V PSÍM SALÓNU NA ÚPRAVU ŠTĚNĚTE A PAK JSEM SI ZAČALA UPRAVOVAT ŽOFINKU SAMA. JEDNOHO DNE PŘIŠEL MANŽEL Z PRÁCE DOMŮ A ŘEKL, „….JÁ UŽ VÍM, CO BUDEŠ DĚLAT, OTEVŘEME PSÍ SALÓN…..“. NIC NEBRÁNILO, ABYCH SE TOMU ZAČALA VĚNOVAT. VRHLA JSEM SE NA VYŘIZOVÁNÍ, ABSOLVOVALA KURZY, ABYCH ZÍSKALA PATŘIČNÉ CERTIFIKÁTY, A DÁ SE ŘÍCT, ŽE DO ROKA BYLO HOTOVO. JAK SAMOTNÝ SALÓN VZNIKAL, MŮŽETE ZHLÉDNOUT VE FOTOGALERII.

  PRÁCE SE PSY JE ÚŽASNÁ, KAŽDÝ JE POVAHOVĚ JINÝ, ALE PŘECE JSOU VŠICHNI STEJNÍ. JSOU ODDÁNÍ A MILUJÍ SVÉHO PÁNA.


KAŽDÝ BY SE MĚL ASPOŇ JEDNOU V ŽIVOTĚ PODÍVAT DO PSÍCH OČÍ.


A KVŮLI TÉTO SLEČNĚ TO VŠE ZAČALO……

KLIKNĚTE NA FOTO